Posloupnost karlštejnských děkanů od založení kapituly v roce 1357 do současnosti
1. Kuneš (do roku 1359)
2. Litold (1359–1379)
3. Bedřich (1380)
4. Beneš (1391)
5. Jan (1391–1396)
6. Mikuláš (1396)
7. Jindřich (1396)
8. Adam (1397)
9. Jindřich (1398)
10. Jan (1398–1400)
11. Jakeš (1400–1404)
12. Mikuláš (1404–1405)
13. Oldřich (1405–1406)
14. Mořic (1407)
15. Oldřich (1407)
16. Frenclin (1407–1418)
17. Jan (1418–1419)
18. Václav (1419)
V roce 1422 neumělým veršem zapsal statistiku střel vržených na hrad husitskými hordami.
19. Václav z Alběnic (1452)
20. Ondřej Leva z Mostu (1460–1467)
21. Štěpán z Police (1480)
22. Valentin Schopp (1491–1496)
23. Jan ze Stradouně (1501–1526)
Zasloužil se o sepsání prvního inventáře karlštejnských relikvií. Král Vladislav Jagellonský chtěl v roce 1513 obnovit kapitulu. Daroval děkanovi stálý plat z kutnohorské mince a dovolil mu přijmout dva kanovníky. ale pro nedostatek příjmů to nebylo realizováno.
24. Václav Hájek z Libočan (1526–1533)
Proslulý autor Kroniky české (1541). Poprvé publikoval český překlad zakládací listiny kapituly ve své Kronice. V příloze ke Kronice publikoval i překlad inventáře relikvií Jana ze Stradouně. Zasloužil se také o odhalení a odsouzení „karlštejnské čachtické paní“, manželky karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan, která mučila a vraždila své služebné. Zemřela pak v hladomorně na Pražském hradě. Pan Bechyně pak prosadil Hájkovo sesazení. Hájek se pak stal administrátorem na Tetíně (1533), kde zřejmě sepisoval svou Kroniku.
25. Lukáš (1535)
26. Cyprián Lutecensis (1535–1545)
27. Jan Žlutický (1551–1557)
28. Václav Chodějovský (1557–1558)
29. Kašpar Mezichod (1558–1566)
Zasloužil se o přepis všech zachovalých listin děkanství do kopiáře, díky němuž známe řadu skutečností z dějin kapituly a hradu. Žádné pergamenové listiny se totiž kvůli vlhkosti špatnému uložení nezachovaly v originálech (kromě těch, které se v různých dobách dostaly mimo Karlštejn).
30. Vít Polnický (1568)
31. Dr. Tomáš Albín z Helsenburka (1570–1574)
32. Felix z Lindy (1574–1584)
33. Dr. Wolfgang Chanovský z Dlouhé Vsi (1584–1586)
34. Valentin Cikán z Rolštejna (1586–1593)
35. Mistr Adam Černý z Vinoře (1595–1600)
Vzdělaný renesanční spisovatel a překladatel sv. Augustina do češtiny. V roce 1598 byl přítomen při revizi klenotů a archivu Koruny české v kapli sv. Kříže a sám se zasloužil o nový podrobný soupis karlštejnských relikvií, který se zachoval dodnes v kapitulním archivu. Je o něm také doloženo, že den po arcibiskupovi sám sloužil mši svatou v kapli sv. Kříže (ačkoli to přísluší jen biskupům), při níž se lidu ukazovala česká královská koruna.
36. Bartoloměj Flarius z Čenkova (1600–1601)
37. Pavel Pistorius z Lucka (1601–1617)
Už nesídlil na hradě, ale v nové budově děkanství v podhradí (dnešní fara). Musel se podle dochovaných spisů domáhat vlastnictví Praskoles a řešit spory s farářem ze Žebráku, který pokládal farní kostel v Praskolesích za svůj filiální. U Rudolfa II. dosáhl posledního obnovení a potvrzení platnosti zakládací listiny karlštejnské kapituly.
38. David Dráchovský (1618)
39. Vavřinec Ratzinger z Radenštejna (1618–1651)
Vrátil se zpět na hrad, čímž si popudil nekatolické správce hradu, kteří ho brzy po zahájení protihabsburského povstání z hradu vyhnali. Vrátil se sem až po bitvě na Bílé hoře. Musel znovu budovat panství karlštejnského děkana, zůstalo mu jen několik vesnic, z nichž mu poddaní odmítali platit desátky. V r. 1628 se mu podařilo obnovit a přestavět poničený gotický kostel sv. Mikuláše v Praskolesích, kde to dodnes hlásá pamětní mramorová deska. Byl zároveň vikářem podbrdského kraje a hlavní osobou rekatolizace v celém kraji. Poradil si jak se vzpurnými obyvateli městečka Hostomic, tak s vlastními poddanými. Bohužel na některé nekatolíky používal i osvědčenou metodu – uvěznění na Karlštejně ve věži Července (tj. ve sklepě dvě patra pod kaplí Panny Marie), kam ostatně zavíral i všechny zloděje dřeva a jiné provinilce z panství Karlštejn. Touto tvrdou rukou se mu nejen podařilo v podbrdském kraji dokončit rekatolizaci (samotné okolí hradu Karlštejna zůstalo vždy katolické), ale také obnovit hospodářské zabezpečení děkanství.
Děkan Ratzinger se pokusil o znovupotvrzení zakládací listiny kapituly u císaře Ferdinanda II. v roce 1628. Ačkoli potvrzovací listina byla ve Vídni vyhotovena, nikdy neopustila kancelář a nedošla do Prahy, zřejmě kvůli událostem třicetileté války. Díky tomu se však fyzicky zachovala zakládací listina Karla IV., protože byla od té doby uložena na Pražském hradě, a nesdílela smutný osud ostatních originálních listin na hradě nebo na děkanství v podhradí.
40. Václav Vojtěch Calisius (1651–1653)
41. Albrecht z Klimkovic (1654–1671)
42. František Ferdinand Čedík z Eisenbergu (1671–1704)
Koncem života byl nepřiměřeně tvrdý ke svým poddaným. Nakonec musel na hodnost děkana rezignovat a odešel do Sedlčan, kde zemřel. Do Sedlčan si odnesl listiny děkanství, které odtud museli jeho nástupci obtížně získávat. Zůstala zde však omylem ověřovací listina pravosti ostatků sv. Palmácia z roku 1356, která se následně dostala na faru ve Sv. Jánu u Sedlčan kde byla nalezena v roce 1993.
43. Bernard de Gregoriis (1704–1705)
44. Jan Bedřich Langhans (1705–1709)
45. Václav Emerich Vojta (1710–1741)
Pokoušel se obhájit exempci karlštejnského děkanství.
46. Karel František Stučka (1741–1759)
47. Antonín Jakub Suchánek (1759–1778)
Byl velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1759 požár zachvátil kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech, který byl v jeho vlastnictví. Císařovna Marie Terezie řádu poskytla jako náhradu děkanství karlštejnské. Do oprav kostelů, far a hradních kaplí pak křižovníci investovali značné prostředky.
48. Amandus Bláha (1778–1780)
Benediktin.
49. František Brigido z Březovic, svobodný pán z Marufelsu (1781–1810)
50. Petr Vilém Carpentier (1810–1829)
Holanďan, který se kvůli tomu, aby mohl kázat, naučil plynně česky. Měl sociální cítění, obdarovával venkovské školy každoročně knihami, šatstvem i penězi a byl velmi oblíben. Zemřel po slavnostní bohoslužbě na hradě Karlštejně 10. dubna 1829, byl pohřben v děkanském „kostelíku“ sv. Prokopa v Praskolesích, který se pak stal jakýmsi pohřebištěm karlštejnských děkanů.
51. Julius Körner (1834–1863)
V jeho době probíhaly první opravy hradu Karlštejna (1837–1848). Napsal brožurku o dějinách kapitulního děkanství a hradu Karlštejna. Zemřel v Praskolesích, kde bydlel na děkanském zámečku, a byl pochován v kapli sv. Prokopa.
52. ThDr. Vojtěch Hron (1864–1872)
53. Antonín Burka (1873–1884)
54. Matěj Jakub Heinrich (1885–1892)
55. František Janda (1892–1898)
56. Jan Křtitel Roškot (1898–1905)
Poslanec zemského sněmu. Vydal tiskem první moderní překlad zakládací listiny kapituly. Nevěděl o tom, že se originál této listiny zachoval, a použil pouze ověřený opis z roku 1628. Zemřel po pádu ze zledovatělých schodů a je pohřben u Církvičky v Sedlčanech.
57. Jan Vilím (1905–1916)
58. Msgre. Jan Řihánek (1918–1935)
Ředitel arcibiskupského semináře. Po jeho smrti byli jmenováni arcibiskupskou konsistoří už jen administrátoři děkanství.
59. Jan Dočekal (20. 12. 1951 – 2. 4. 1988)
V letech 1962–1963 mu bylo státními orgány dovoleno se účastnit Druhého vatikánského koncilu. Zajistil obnovení kapituly a udržení pravidelných bohoslužeb na hradě Karlštejně. Zasloužil se také o zachování a zpracování archivu kapituly a jeho deponování do tehdejšího Státního archivu Praha, dnešního Státního oblastního archivu v Praze. Založil studijní knihovnu v děkanském bytě na Karlštejně a sám publikoval některé články z historie kapituly.
60. Pavel Grimmig (27. 11. 1988 – 6. 2. 2006)
Měl s komunisty svou zkušenost ze své dvouleté internace v klášteře v Želivi. Podařilo se mu činnost kapituly a bohoslužby na Karlštejně udržet po dalších osmnáct let. Nakonec pro nemoc na funkci děkana rezignoval.
61. Josef Pecinovský (od 26. 3. 2006)
2. Litold (1359–1379)
3. Bedřich (1380)
4. Beneš (1391)
5. Jan (1391–1396)
6. Mikuláš (1396)
7. Jindřich (1396)
8. Adam (1397)
9. Jindřich (1398)
10. Jan (1398–1400)
11. Jakeš (1400–1404)
12. Mikuláš (1404–1405)
13. Oldřich (1405–1406)
14. Mořic (1407)
15. Oldřich (1407)
16. Frenclin (1407–1418)
17. Jan (1418–1419)
18. Václav (1419)
V roce 1422 neumělým veršem zapsal statistiku střel vržených na hrad husitskými hordami.
19. Václav z Alběnic (1452)
20. Ondřej Leva z Mostu (1460–1467)
21. Štěpán z Police (1480)
22. Valentin Schopp (1491–1496)
23. Jan ze Stradouně (1501–1526)
Zasloužil se o sepsání prvního inventáře karlštejnských relikvií. Král Vladislav Jagellonský chtěl v roce 1513 obnovit kapitulu. Daroval děkanovi stálý plat z kutnohorské mince a dovolil mu přijmout dva kanovníky. ale pro nedostatek příjmů to nebylo realizováno.
24. Václav Hájek z Libočan (1526–1533)
Proslulý autor Kroniky české (1541). Poprvé publikoval český překlad zakládací listiny kapituly ve své Kronice. V příloze ke Kronice publikoval i překlad inventáře relikvií Jana ze Stradouně. Zasloužil se také o odhalení a odsouzení „karlštejnské čachtické paní“, manželky karlštejnského purkrabího Jana Bechyně z Lažan, která mučila a vraždila své služebné. Zemřela pak v hladomorně na Pražském hradě. Pan Bechyně pak prosadil Hájkovo sesazení. Hájek se pak stal administrátorem na Tetíně (1533), kde zřejmě sepisoval svou Kroniku.
25. Lukáš (1535)
26. Cyprián Lutecensis (1535–1545)
27. Jan Žlutický (1551–1557)
28. Václav Chodějovský (1557–1558)
29. Kašpar Mezichod (1558–1566)
Zasloužil se o přepis všech zachovalých listin děkanství do kopiáře, díky němuž známe řadu skutečností z dějin kapituly a hradu. Žádné pergamenové listiny se totiž kvůli vlhkosti špatnému uložení nezachovaly v originálech (kromě těch, které se v různých dobách dostaly mimo Karlštejn).
30. Vít Polnický (1568)
31. Dr. Tomáš Albín z Helsenburka (1570–1574)
32. Felix z Lindy (1574–1584)
33. Dr. Wolfgang Chanovský z Dlouhé Vsi (1584–1586)
34. Valentin Cikán z Rolštejna (1586–1593)
35. Mistr Adam Černý z Vinoře (1595–1600)
Vzdělaný renesanční spisovatel a překladatel sv. Augustina do češtiny. V roce 1598 byl přítomen při revizi klenotů a archivu Koruny české v kapli sv. Kříže a sám se zasloužil o nový podrobný soupis karlštejnských relikvií, který se zachoval dodnes v kapitulním archivu. Je o něm také doloženo, že den po arcibiskupovi sám sloužil mši svatou v kapli sv. Kříže (ačkoli to přísluší jen biskupům), při níž se lidu ukazovala česká královská koruna.
36. Bartoloměj Flarius z Čenkova (1600–1601)
37. Pavel Pistorius z Lucka (1601–1617)
Už nesídlil na hradě, ale v nové budově děkanství v podhradí (dnešní fara). Musel se podle dochovaných spisů domáhat vlastnictví Praskoles a řešit spory s farářem ze Žebráku, který pokládal farní kostel v Praskolesích za svůj filiální. U Rudolfa II. dosáhl posledního obnovení a potvrzení platnosti zakládací listiny karlštejnské kapituly.
38. David Dráchovský (1618)
39. Vavřinec Ratzinger z Radenštejna (1618–1651)
Vrátil se zpět na hrad, čímž si popudil nekatolické správce hradu, kteří ho brzy po zahájení protihabsburského povstání z hradu vyhnali. Vrátil se sem až po bitvě na Bílé hoře. Musel znovu budovat panství karlštejnského děkana, zůstalo mu jen několik vesnic, z nichž mu poddaní odmítali platit desátky. V r. 1628 se mu podařilo obnovit a přestavět poničený gotický kostel sv. Mikuláše v Praskolesích, kde to dodnes hlásá pamětní mramorová deska. Byl zároveň vikářem podbrdského kraje a hlavní osobou rekatolizace v celém kraji. Poradil si jak se vzpurnými obyvateli městečka Hostomic, tak s vlastními poddanými. Bohužel na některé nekatolíky používal i osvědčenou metodu – uvěznění na Karlštejně ve věži Července (tj. ve sklepě dvě patra pod kaplí Panny Marie), kam ostatně zavíral i všechny zloděje dřeva a jiné provinilce z panství Karlštejn. Touto tvrdou rukou se mu nejen podařilo v podbrdském kraji dokončit rekatolizaci (samotné okolí hradu Karlštejna zůstalo vždy katolické), ale také obnovit hospodářské zabezpečení děkanství.
Děkan Ratzinger se pokusil o znovupotvrzení zakládací listiny kapituly u císaře Ferdinanda II. v roce 1628. Ačkoli potvrzovací listina byla ve Vídni vyhotovena, nikdy neopustila kancelář a nedošla do Prahy, zřejmě kvůli událostem třicetileté války. Díky tomu se však fyzicky zachovala zakládací listina Karla IV., protože byla od té doby uložena na Pražském hradě, a nesdílela smutný osud ostatních originálních listin na hradě nebo na děkanství v podhradí.
40. Václav Vojtěch Calisius (1651–1653)
41. Albrecht z Klimkovic (1654–1671)
42. František Ferdinand Čedík z Eisenbergu (1671–1704)
Koncem života byl nepřiměřeně tvrdý ke svým poddaným. Nakonec musel na hodnost děkana rezignovat a odešel do Sedlčan, kde zemřel. Do Sedlčan si odnesl listiny děkanství, které odtud museli jeho nástupci obtížně získávat. Zůstala zde však omylem ověřovací listina pravosti ostatků sv. Palmácia z roku 1356, která se následně dostala na faru ve Sv. Jánu u Sedlčan kde byla nalezena v roce 1993.
43. Bernard de Gregoriis (1704–1705)
44. Jan Bedřich Langhans (1705–1709)
45. Václav Emerich Vojta (1710–1741)
Pokoušel se obhájit exempci karlštejnského děkanství.
46. Karel František Stučka (1741–1759)
47. Antonín Jakub Suchánek (1759–1778)
Byl velmistrem řádu křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1759 požár zachvátil kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech, který byl v jeho vlastnictví. Císařovna Marie Terezie řádu poskytla jako náhradu děkanství karlštejnské. Do oprav kostelů, far a hradních kaplí pak křižovníci investovali značné prostředky.
48. Amandus Bláha (1778–1780)
Benediktin.
49. František Brigido z Březovic, svobodný pán z Marufelsu (1781–1810)
50. Petr Vilém Carpentier (1810–1829)
Holanďan, který se kvůli tomu, aby mohl kázat, naučil plynně česky. Měl sociální cítění, obdarovával venkovské školy každoročně knihami, šatstvem i penězi a byl velmi oblíben. Zemřel po slavnostní bohoslužbě na hradě Karlštejně 10. dubna 1829, byl pohřben v děkanském „kostelíku“ sv. Prokopa v Praskolesích, který se pak stal jakýmsi pohřebištěm karlštejnských děkanů.
51. Julius Körner (1834–1863)
V jeho době probíhaly první opravy hradu Karlštejna (1837–1848). Napsal brožurku o dějinách kapitulního děkanství a hradu Karlštejna. Zemřel v Praskolesích, kde bydlel na děkanském zámečku, a byl pochován v kapli sv. Prokopa.
52. ThDr. Vojtěch Hron (1864–1872)
53. Antonín Burka (1873–1884)
54. Matěj Jakub Heinrich (1885–1892)
55. František Janda (1892–1898)
56. Jan Křtitel Roškot (1898–1905)
Poslanec zemského sněmu. Vydal tiskem první moderní překlad zakládací listiny kapituly. Nevěděl o tom, že se originál této listiny zachoval, a použil pouze ověřený opis z roku 1628. Zemřel po pádu ze zledovatělých schodů a je pohřben u Církvičky v Sedlčanech.
57. Jan Vilím (1905–1916)
58. Msgre. Jan Řihánek (1918–1935)
Ředitel arcibiskupského semináře. Po jeho smrti byli jmenováni arcibiskupskou konsistoří už jen administrátoři děkanství.
59. Jan Dočekal (20. 12. 1951 – 2. 4. 1988)
V letech 1962–1963 mu bylo státními orgány dovoleno se účastnit Druhého vatikánského koncilu. Zajistil obnovení kapituly a udržení pravidelných bohoslužeb na hradě Karlštejně. Zasloužil se také o zachování a zpracování archivu kapituly a jeho deponování do tehdejšího Státního archivu Praha, dnešního Státního oblastního archivu v Praze. Založil studijní knihovnu v děkanském bytě na Karlštejně a sám publikoval některé články z historie kapituly.
60. Pavel Grimmig (27. 11. 1988 – 6. 2. 2006)
Měl s komunisty svou zkušenost ze své dvouleté internace v klášteře v Želivi. Podařilo se mu činnost kapituly a bohoslužby na Karlštejně udržet po dalších osmnáct let. Nakonec pro nemoc na funkci děkana rezignoval.
61. Josef Pecinovský (od 26. 3. 2006)