Okolnosti vzniku listiny
Založení kapituly na hradě Karlštejně nebylo plánováno hned od založení hradu (přibližně v roce 1348), protože v té době jistě Karel IV. nezakládal posvátný hrad s několika kaplemi, které budou uchovávat korunovační klenoty a další poklady Římské říše a Českého království. Jak kaple Panny Marie v menší věži, tak kaple sv. Kříže ve velké věži byly původně stavěny a zamýšleny jako palácové obytné a reprezentační prostory. Myšlenka upravit je na kaple mohla vzniknout až po získání říšských korunovačních klenotů v roce 1350. Teprve poté začal Karel IV. také systematicky shromažďovat ostatky svatých a zejména relikvie Nástrojů utrpení Páně. V nich spatřoval mimořádná ochranná znamení pro České království.
A právě to je myšlenka úvodní pasáže zakládací listiny kapituly karlštejnské, která měla střežit a uctívat tyto svaté poklady. Je pravděpodobné, že úvod formuloval sám Karel IV., i když konečná redakce dokumentu byla asi dílem kancléře biskupa Jana ze Středy.
V originále existují dvě listiny související se založením karlštejnské kapituly.
První je listina francouzského krále Jana II. o darování dvou trnů Kristovy koruny ze Sainte-Chapelle v Paříži císaři Karlu IV. z roku 1356. Získání trnů (a zřejmě i dřeva svatého Kříže) bylo zřejmě pro Karla IV. bezprostředním podnětem k založení kapituly na hradě Karlštejně a k vytvoření velkého zlatého relikviářového kříže, tzv. „kříže Království českého“ (dnes známý jako „korunovační kříž“). Tyto zisky a zhotovení ostatkového kříže byly také námětem tzv. Ostatkových scén v kapli Panny Marie na Karlštejně.
Druhou originální listinou je zakládací listina karlštejnské kapituly. Karel IV. totiž po svém příjezdu z Mét, kde obdržel vzácný dar, zajel s celým dvorem na sotva dokončený hrad Karlštejn a zde za přítomnosti všech biskupů, knížat a rytířstva v neděli 26. března dal vysvětit kapli Panny Marie a přilehlou provizorní kapličku Nástrojů umučení Páně. Následující pondělí založil novou kapitulu k ochraně těchto kaplí a relikvií. Tehdy také byla vyhotovena naše zakládací listina a zpečetěna voskovou císařskou pečetí.
Podoba listiny
Jedná se o rozměrnou pergamenovou listinu (cca 63 x 49 cm, plika až 5 cm široká). Je psána velmi úhledným pečlivým rukopisem v císařské kanceláři na Karlštejně v pondělí 27. března 1357. Podle úvodu (modlitby a titulace) a ozdobného obdélného monogramu v závěru jde o mimořádně slavnostní listinu. Byla opatřena voskovou majestátní pečetí, přivěšenou na bílých hedvábných nitích, z nichž ještě dodnes na listině část zůstala. Vyšší stupeň závaznosti příslušel jen tzv. zlaté bule, tedy listině se zlatou pečetí. Zakládací listina karlštejnských kaplí a kapituly byla jen o stupeň méně důležitá než nejzávažnější státní listiny. To je projev mimořádného významu, jaký Karel IV. založení kaplí a kapituly na Karlštejně připisoval a který chtěl touto listinou do budoucna demonstrovat.
Pozdější osudy listiny
Listina byla od počátku uložena v archivu kapitulního děkanství na hradě Karlštejně, později i mimo hrad. Za děkana Pavla Pistoria z Lucka (1601–1611) došlo k obnovení a potvrzení platnosti zakládací listiny císařem Rudolfem II. Ještě v roce 1628 byla listina celá a neporušená (nepočítáme-li ony díry od myší, které na ní už tehdy asi byly), s pečetí, z právního hlediska platná. Máme to doloženo jejím ověřeným opisem.
Děkan Vavřinec Ratzinger se totiž v roce 1628 pokusil o znovupotvrzení zakládací listiny od císaře Ferdinanda II. Podle tehdejších zvyklostí předložil originál listiny v královské kanceláři na Pražském hradě a spis odešel do Vídně. Zde byla zřejmě projevena ochota fundační listinu znovu potvrdit, byl dokonce vyhotoven pergamenový opis. Nebyla na ni ale již přivěšena pečeť a listina zůstala ve Vídni neodeslaná. Důvodem přerušení úředního aktu byly zřejmě zmatky během třicetileté války.
Pro originál zakládací listiny to ovšem mělo zajímavé důsledky: protože nebylo dokončeno úřední jednání, originál zůstal v české dvorské kanceláři. Listina tak byla zachráněna před zkázou. Ostatní pergamenové listiny uložené v archivu karlštejnského děkanství byly totiž vlivem nevyhovujících podmínek zničeny.
Do Prahy se listina dostala až ve dvacátých letech 20. století při archivní rozluce s Rakouskem. Byla uložena ve sbírce tzv. guberniálních listin (GL č. 67) a s ní se dostala do Archivu země české (dnešního Národního archivu).
Latinský originál listiny i český překlad najdete na našem webu.
Založení kapituly na hradě Karlštejně nebylo plánováno hned od založení hradu (přibližně v roce 1348), protože v té době jistě Karel IV. nezakládal posvátný hrad s několika kaplemi, které budou uchovávat korunovační klenoty a další poklady Římské říše a Českého království. Jak kaple Panny Marie v menší věži, tak kaple sv. Kříže ve velké věži byly původně stavěny a zamýšleny jako palácové obytné a reprezentační prostory. Myšlenka upravit je na kaple mohla vzniknout až po získání říšských korunovačních klenotů v roce 1350. Teprve poté začal Karel IV. také systematicky shromažďovat ostatky svatých a zejména relikvie Nástrojů utrpení Páně. V nich spatřoval mimořádná ochranná znamení pro České království.
A právě to je myšlenka úvodní pasáže zakládací listiny kapituly karlštejnské, která měla střežit a uctívat tyto svaté poklady. Je pravděpodobné, že úvod formuloval sám Karel IV., i když konečná redakce dokumentu byla asi dílem kancléře biskupa Jana ze Středy.
V originále existují dvě listiny související se založením karlštejnské kapituly.
První je listina francouzského krále Jana II. o darování dvou trnů Kristovy koruny ze Sainte-Chapelle v Paříži císaři Karlu IV. z roku 1356. Získání trnů (a zřejmě i dřeva svatého Kříže) bylo zřejmě pro Karla IV. bezprostředním podnětem k založení kapituly na hradě Karlštejně a k vytvoření velkého zlatého relikviářového kříže, tzv. „kříže Království českého“ (dnes známý jako „korunovační kříž“). Tyto zisky a zhotovení ostatkového kříže byly také námětem tzv. Ostatkových scén v kapli Panny Marie na Karlštejně.
Druhou originální listinou je zakládací listina karlštejnské kapituly. Karel IV. totiž po svém příjezdu z Mét, kde obdržel vzácný dar, zajel s celým dvorem na sotva dokončený hrad Karlštejn a zde za přítomnosti všech biskupů, knížat a rytířstva v neděli 26. března dal vysvětit kapli Panny Marie a přilehlou provizorní kapličku Nástrojů umučení Páně. Následující pondělí založil novou kapitulu k ochraně těchto kaplí a relikvií. Tehdy také byla vyhotovena naše zakládací listina a zpečetěna voskovou císařskou pečetí.
Podoba listiny
Jedná se o rozměrnou pergamenovou listinu (cca 63 x 49 cm, plika až 5 cm široká). Je psána velmi úhledným pečlivým rukopisem v císařské kanceláři na Karlštejně v pondělí 27. března 1357. Podle úvodu (modlitby a titulace) a ozdobného obdélného monogramu v závěru jde o mimořádně slavnostní listinu. Byla opatřena voskovou majestátní pečetí, přivěšenou na bílých hedvábných nitích, z nichž ještě dodnes na listině část zůstala. Vyšší stupeň závaznosti příslušel jen tzv. zlaté bule, tedy listině se zlatou pečetí. Zakládací listina karlštejnských kaplí a kapituly byla jen o stupeň méně důležitá než nejzávažnější státní listiny. To je projev mimořádného významu, jaký Karel IV. založení kaplí a kapituly na Karlštejně připisoval a který chtěl touto listinou do budoucna demonstrovat.
Pozdější osudy listiny
Listina byla od počátku uložena v archivu kapitulního děkanství na hradě Karlštejně, později i mimo hrad. Za děkana Pavla Pistoria z Lucka (1601–1611) došlo k obnovení a potvrzení platnosti zakládací listiny císařem Rudolfem II. Ještě v roce 1628 byla listina celá a neporušená (nepočítáme-li ony díry od myší, které na ní už tehdy asi byly), s pečetí, z právního hlediska platná. Máme to doloženo jejím ověřeným opisem.
Děkan Vavřinec Ratzinger se totiž v roce 1628 pokusil o znovupotvrzení zakládací listiny od císaře Ferdinanda II. Podle tehdejších zvyklostí předložil originál listiny v královské kanceláři na Pražském hradě a spis odešel do Vídně. Zde byla zřejmě projevena ochota fundační listinu znovu potvrdit, byl dokonce vyhotoven pergamenový opis. Nebyla na ni ale již přivěšena pečeť a listina zůstala ve Vídni neodeslaná. Důvodem přerušení úředního aktu byly zřejmě zmatky během třicetileté války.
Pro originál zakládací listiny to ovšem mělo zajímavé důsledky: protože nebylo dokončeno úřední jednání, originál zůstal v české dvorské kanceláři. Listina tak byla zachráněna před zkázou. Ostatní pergamenové listiny uložené v archivu karlštejnského děkanství byly totiž vlivem nevyhovujících podmínek zničeny.
Do Prahy se listina dostala až ve dvacátých letech 20. století při archivní rozluce s Rakouskem. Byla uložena ve sbírce tzv. guberniálních listin (GL č. 67) a s ní se dostala do Archivu země české (dnešního Národního archivu).
Latinský originál listiny i český překlad najdete na našem webu.