Hrad Karlštejn zůstává pevnou duchovní kotvou v rozbouřeném světě

Už od roku 1350, kdy císař Karel IV. získal od Ludvíka Braniborského do držení korunovační klenoty svaté římské říše, usiloval po vzoru někdejších byzantských císařů shromáždit nejvýznamnější ostatky Ježíšova utrpení na jednom místě. S velikým úsilím získal postupně tři části dřeva ze sv. kříže, střední část jednoho hřebu, část houby, část konopného provazu i dva trny z Kristovy koruny. Podle tehdejších zvyklostí se nezkoumala jejich pravost, důležité bylo obecné povědomí a potvrzení církevní vrchnosti o jejich pravosti.

Právě hrad Karlštejn, jehož stavba byla započata roku 1348, se ukázal jako nejvhodnější místo nejen pro uložení těchto vzácných relikvií, ale i pro korunovační klenoty. Proto Karel IV. změnil svůj původní úmysl a z královského sídla učinil velkolepou královskou pokladnici. Tomu přizpůsobil nejen celkovou stavbu hradu, jehož dominantou jsou vlastně tři svatyně – kaple sv. Mikuláše, kaple sv. Kříže a kostel Nanebevzetí Panny Marie, ale i jeho osazenstvo: nad všemi vzácnostmi měli držet duchovní stráž pečlivě vybraní kněží, tvořící královskou kapitulu na hradě Karlštejně. K jejímu založení došlo 27. března 1357 a kromě dohlížení na vzácné ostatky bylo jejím úkolem také držet modlitby za českou vlast a jeho obyvatele.


Přání Karla IV.

Originál zakládací listiny karlštejnské kapituly je dodnes zachován ve velmi dobrém stavu a nachází se v pražském Národním archivu. Jak ze zakládací listiny, tak ze stanov kapituly lze vyčíst jak práva kanovníků, tak i jejich povinnosti. Kromě přání, aby kanovníci dle možností pobývali pospolu, se zvláštní důraz klade na slavnostní bohoslužby, které se mají konat na hradě za přítomnosti děkana kapituly i ostatních kněží kanovníků.

Vlastním kapitulním kostelem je kostel Nanebevzetí Panny Marie, jemuž podléhá i další významná kaple sv. Mikuláše. Ústřední bohoslužbou kanovníků je tedy ta poutní, konána vždy v neděli, následující nebo předcházející slavnost Nanebevzetí Panny Marie (15.8.). Kanovníci si mají každoročně také připomínat vznik kapituly, a to mší sloužené v samotný den založení (27.3.) anebo v jeho blízkosti.

Sám Karel IV., jenž ve svém životě prošel významnou osobní konverzí od formálního katolíka ke zbožnému panovníkovi, zavázal právě karlštejnskou kapitulu, aby každoročním rekviem slouženém ve výroční den jeho úmrtí pamatovali na jeho duši. Český král a římský císař zemřel zaopatřen svátostmi 29. listopadu 1378 ve věku 62 let a ještě téhož roku se za něj sloužila na hradě Karlštejně zádušní mše.


Dnešní kapitula

Královská kolegiátní kapitula na hradě Karlštejně má aktuálně šest členů a pravidelně se schází nejen při bohoslužbách a konventech, ale cíleně spolu tráví několik souvislých dnů v roce, aby její kněžské bratrství nebylo pouhou teorií, ale živou a žitou skutečností.

Ke každému kanonikátu je připojen vlastní patron, aby církev putující a modlící se (reprezentována kanovníky) spolu s církví oslavenou (reprezentovanou svatými patrony) ochraňovala země České koruny před zlem a neštěstím. Sídelní kanonikáty jsou takto vybaveni patronací sv. Palmácia a sv. Jakuba Většího, nesídelní patronací českých světců Václava, Ludmily, Vojtěcha a Prokopa a dva čestní kanovníci jsou držiteli patrocinia sv. Norberta a sv. Zdislavy.

Významným mezníkem v historii karlštejnské kapituly byl rok 2018, kdy došlo k podpisu memoranda mezi kapitulou a Národním památkovým ústavem, proklamující neoddělitelnou součást hradu a kapituly už od dob svého vzniku a ochotu obou stran spolupracovat na dalším rozvoji této nepřetržité tradice.


Z Karlštejna na Karlstein

V září 2019 se uskutečnil výjezd karlštejnské kapituly do Regensburgu, do sídla družební kolegiátní kapituly sv. Jana, jejímž členem je i bratr emeritního papeže Benedikta XVI. Georg Ratzinger. V rámci tohoto výjezdu se karlštejnští kanovníci vydali na zámek Karlstein, ležící zhruba 25 kilometrů od hlavního města bavorské Horní Falce.

Zakladateli původního hradu byli Hoferové von Lobenstein, stará bavorská šlechta s dědičnými maršály řezenského biskupství, jehož součástí do roku 973 byly i české země. Od roku 1862 jsou majiteli zámku, stojícím na základech původního gotického hradu, hrabata von Drechsel.


Hrabě Maxmilián Ulrich Maria von Drechsel

Tato návštěva se uskutečnila v předvečer 75. výročí umučení strýce současného majitele zámku Maxa Ulricha von Drechsel, jenž se narodil a vyrůstal právě na Karlsteině.

Formální a vlažný katolík během svých studií práva prohloubil svůj vztah k Bohu natolik, že se stal určujícím prvkem jeho životních postojů i v těžkých situacích. Právnickou kariéru se rozhodl zanechat, když si uvědomil, že vlivem nacionálního socialismu začaly politicky motivované soudní procesy.

Roku 1934 vstoupil do armády, kde jako důstojník vyzýval vojáky, aby s civilním obyvatelstvem zacházeli jako s vlastními bratry a sestrami. Po zranění při bitvě v severní Africe byl převezen do nemocnice v Mnichově, kde se seznámil s odbojovou skupinou proti tyranii Adolfa Hitlera. Bezprostředně po nezdařeném atentátu na nacistického vůdce byl 6. srpna 1944 zatčen i Maxmilian.

Max von Drechsel byl 4. září 1944 odsouzen na smrt a ještě téhož dne oběšen na dvorku berlínského vězení. Jeho tělo bylo spáleno, popel vhozen do městské kanalizace. Bylo mu 32 let.


Dopisy na rozloučenou

Právě z těchto dopisů, napsaných ve vězení 3. a 4. září 1944, vyniká jeho hluboká víra: „Chci v klidu přijmout svou smrt. Dostalo se mi od Boha velké milosti, že jsem se na ni mohl připravovat po dobu tří týdnů, během níž jsem v modlitbě obdržel mnoho útěchy a posily. Dostal jsem se k Bohu velmi blízko, takže mi dal možnost milovat ho ještě vroucněji.“ „Moc rád bych si s vámi, svými přáteli a blízkými, osobně promluvil, ale díky Bohu mohu být s vámi duchovně, a to můj život činí velmi, velmi šťastným.“ „Prožil jsem krásný život, a teď se už těším do nebe.“


MILOŠ SZABO

---