|
Jedním z pomyslných pomníků pozemského života císaře Karla IV., jehož jubileum si celý rok připomínáme, je státní hrad Karlštejn. Vydali jsme se na prohlídku po stopách zbožného císaře, na místa, kde se modlil.
Mše svatá s liturgií slavnosti Seslání Ducha Svatého u příležitosti výročí 700 let od narození Otce vlasti Karla IV. v kapli sv. Mikuláše na hradě Karlštejně se uskutečnila dne 15. 5. 2016. Hlavním celebrantem byl Miloslav kardinál Vlk.
Titulárním varhaníkem královské kapituly na Karlštejně je Lukáš Petřvalský. Jako hudebník a zejména věřící člověk se tak svým uměním může podílet na jednom z hlavních úkolů karlštejnské kapituly, kterým je modlitba za českou zemi.
Slavnostní bohoslužba na hradě Karlštejn v kapli sv. Kříže u příležitosti výročí 650 let od založení místní kapituly dne 27. 3. 2007.
Dne 26. 11. 2006 byl P. Robert Hanačík a P. Stanisław Góra slavnostně uveden do Karlštejnské kapituly.
Dne 26. 3. 2006 byl kanovník Josef Pecinovský uveden do služby děkana Kolegiátní kapituly Nanebevzetí Panny Marie na hradě Karlštejně.
Dne 28. 11. 2004 byl instalován do společenství Karlštejnské kapituly P. Josef Pecinovský.
Zakládací listina je dodnes zachována v originále v Národním archivu. Její text je malým teologickým traktátem o úctě k ostatkům Umučení Páně, které byly na Karlštejně shromážděny. Autorem spisu byl Karel IV., konkrétní formulaci měl na starosti zřejmě biskup Jan ze Středy.
Režisérka J. Matějková se ve svém dokumentárním filmu soustředila zejména na duchovní rozměr života tohoto obdivuhodného panovníka, který v očekávání apokalypsy sbíral ostatky svatých a budoval Nové Město pražské, které se mělo stát novým Jeruzalémem.
Mystické cítění Karla IV. se projevuje i při stavbě hradu Karlštejn. Jeho vize, hluboce zakořeněné v křesťanské spiritualitě, mu pomohly vytvořit velkou evropskou říši a z českých zemí duchovní centrum Evropy. |
|
Posvátné tajemství umučení Páně i jeho převelebná znamení sluší se těm, kdo byli za nevýslovnou cenu drahocenné krve Páně vykoupeni od pádu do propasti věčné zkázy, vrýt si vroucně do srdce, neustále se mu klanět a s co nejzbožnějším úsilím je ustavičně uctívat.
Vždyť když jsme se skrze pád prvního rodiče stali od přirozenosti syny hněvu, skrze dřevo kříže, který se stal tím, že nesl svaté Kristovo tělo, nástrojem životodárným, jsme z Božího milosrdenství došli milosti usmíření. (zakládací listina Karlštejnské kapituly) |