Z Karlštejna na Karlstein

Zhruba 30 kilometrů od Prahy se nachází obec Karlštejn, daleko za hranicemi českých zemí proslulá zejména stejnojmenným hradem, jehož stavba byla započata roku 1348 římským císařem a českým králem Karlem IV. On sám záhy změnil svůj původní úmysl a z královského sídla nakonec učinil velkolepou královskou pokladnici, v níž měly být bezpečně uloženy korunovační klenoty a nejvzácnější náboženské relikvie. Tomu přizpůsobil nejen celkovou stavbu hradu, jehož dominantou jsou vlastně tři svatyně – kaple sv. Mikuláše, kaple sv. Kříže a kostel Nanebevzetí Panny Marie, ale i jeho osazenstvo: nad všemi vzácnostmi měli držet duchovní stráž pečlivě vybraní kanovníci.

K založení karlštejnské kapituly, jejímž dalším úkolem byla modlitba za národ a Království české, došlo 27. března 1357. Byl to samotný císař, který jednotlivým kanonikátům přiřadil také vlastního patrona, jehož ostatky měl karlštejnský kanovník nosit ve svých insigniích.

Kapitula kanovníků i v dnešní době má být nejen formální skupinou kněží, jejichž členství je jakousi odměnou za jejich dosavadní práci pro církev, ale především živou organizaci místní církve, jež pověřený úkol plní v bratrském společenství.

Královská kolegiátní kapitula na hradě Karlštejně má aktuálně šest členů a již několik let se pravidelně schází nejen na bohoslužbách a konventech, ale cíleně spolu tráví několik souvislých dnů v roce, aby její bratrství nebylo pouhou teorií, ale skutečností, která se následně projevuje i v konkrétních životních okolnostech jednotlivých kanovníků.

Poslední společný výjezd karlštejnské kapituly se uskutečnil v září 2019. Kromě návštěvy družební kolegiátní kapituly sv. Jana v Regensburgu (včetně posezení s Georgem Ratzingerem, bratrem emeritního papeže Benedikta XVI.) se karlštejnští kanovníci vydali na zámek Karlstein, ležící zhruba 25 kilometrů od hlavního města bavorské Horní Falce.

Původní hrad Karlstein vznikl ve 13. století jako Chadolstein a jeho zakladateli byli Hoferové von Lobenstein, stará bavorská šlechta, jejíž nejstarší členové bývali dědičnými maršály řezenského biskupství, jehož součástí do roku 973 byly i české země. Od roku 1862 jsou majiteli zámku, stojícím na základech původního gotického hradu, hrabata von Drechsel. V úterý 3. září 2019 byli Ferdinandem von Drechsel a jeho manželkou na zámku srdečně přijati čeští kanovníci, kteří pak ve zdejší kapli sv. Ulricha sloužili mši svatou. Bylo to v předvečer 75. výročí umučení strýce současného majitele zámku, Božího služebníka Maxa Ulricha von Drechsel, jenž se narodil a vyrůstal právě na Karlsteině.


Hrabě Maxmilián Ulrich Maria von Drechsel

Narodil se 3. října 1911 jako čtvrté dítě lékaři Karlu Augustovi a jeho manželce Karolíně. Studoval na benediktinských gymnáziích v Metten a v Augsburgu, kde roku 1930 maturoval. Pokračoval ve studiích práva, a to na univerzitách v Mnichově, Paříži, Erlagenu a Innsbrucku, přičemž právě v tomto období se prohloubil jeho vztah k Bohu a ke katolictví, jenž ho velmi intenzivně provázel až do konce života.

Po právnické atestaci byl zaměstnán na okresním soudu v Regenstaufu nedaleko svého rodiště, kariéru se však záhy rozhodl dobrovolně zanechat, když si uvědomil, že státní soudnictví začíná silně ovlivňovat německý nacionální socialismus. Dle svých vlastních slov nechtěl mít nic společného s politicky motivovanými soudními procesy. V roce 1934 vstoupil do armády jako mladší důstojník.

Po invazi německého vojska do Francie v roce 1940, jíž se osobně účastnil, napsal Maxmilián Ulrich Maria von Drechsel svým nadřízeným kritický dopis, v němž poukázal na velké materiální i morální škody, které válčící evropské národy způsobují sobě navzájem. Vyzýval vojáky, aby s civilním obyvatelstvem, když s ním přijdou do kontaktu, zacházeli jako s vlastními bratry a sestrami.

Během druhé světové války se zúčastnil bitvy v severní Africe, kde byl v listopadu 1941 těžce zraněn. Převezen do nemocnice v Mnichově se zde v červnu 1943 potkal se svým přítelem z dětství Ludvíkem von Leonrod, jenž ho seznámil s hrabětem Klausem Schenk von Stauffenberg a s plány vojenské skupiny kolem Ludwiga Becka a Carla Goerdelera v případě nutnosti postavit se tyranii Adolfa Hitlera. Po odchodu von Leonroda do Berlína se styčným důstojníkem pro vojenský obvod VII (Mnichov) v hodnosti kapitána stal právě von Drechsel, jehož úkolem bylo udržovat kontakty s odbojovou skupinou ve wehrmachtu.

Tato skupina 20. července 1944 zrealizovala nezdařený atentát na Hitlera. Bezprostředně po něm proběhlo rozsáhlé zatýkání všech, kteří aktivně vystupovali proti vůdci. Do sítě udání se dostal i mladý Maxmilian, jehož zatkli 6. srpna 1944 na rodném zámku. Speciální vojenský soud jej označil za spolupachatele atentátu a vyloučil ho z wehrmachtu, aby nemohl mít nežádoucí vliv na ostatní vojáky německé armády.

Max von Drechsel zůstával ve vězení až do konečného verdiktu, jejž vynesl předseda soudu Roland Freisler: 32 letý šlechtic byl 4. září 1944 odsouzen na smrt a ještě téhož dne oběšen na dvorku berlínského vězení v Plötzensee. Jeho tělo bylo spáleno, popel vhozen do městské kanalizace. Oficiální zprávu o vykonání rozsudku a jeho dopisy na rozloučenou rodina obdržela teprve v březnu 1945.

Právě z těchto dopisů, napsaných ve vězení 3. a 4. září 1944, vyniká hluboká víra Maxmiliána von Drechsel. „Chci v klidu přijmout svou smrt. Dostalo se mi od Boha velké milosti, že jsem se na ni mohl připravovat po dobu tří týdnů, během níž jsem v modlitbě obdržel mnoho útěchy a posily. Dostal jsem se k Bohu velmi blízko, takže mi dal možnost milovat ho ještě vroucněji.“ „Moc rád bych si s vámi, svými přáteli a blízkými, osobně promluvil, ale díky Bohu mohu být s vámi duchovně, a to můj život činí velmi, velmi šťastným.“ „Prožil jsem krásný život, a teď se už těším do nebe.“

Odkaz Maxmiliána von Drechsel je v Horním Falcu stále živý, jeho jméno nese několik institucí, odkazujíc na heslo „Žít bez rasismu, žít bez předsudků, žít v míru, žít odvážně.“ Nejen na zámku Karlstein je přítomná myšlenka jeho případné beatifikace. Odvážný mladý muž jako vzor statečnosti a snahy žít křesťanské zásady i v těžkých dobách. Právě pro tyto ideály byl nacisty zavražděn.


MILOŠ SZABO

---